Použitím tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie pro analýzy, přizpůsobený obsah a reklamy.  Další informace  Rozumím
STONEMAN MIRIQUIDI

Krušnohorský Stoneman
 
Trasa Miriquidi, která se nachází v Krušných horách na německo-české hranici, je dlouhá 162 km a čítá 4 400 výškových metrů. Princip je jednoduchý. Vyzvednete si startovní balíček u některého z místních partnerů (hotel, hospoda nebo turistická kancelář) kdekoliv podél trasy a dokončíte okruh svým vlastním tempem. Existují tři úrovně v závislosti na vaší kondici: zlatá, stříbrná nebo bronzová pro jednodenní, dvoudenní nebo třídenní jízdu. V rámci balíčku obdržíte plastovou kartu, kterou propíchnete na každém z 9 vrcholů, které musíte zdolat. Po předložení plně propíchnuté karty ve vašem výchozím bodě jste oficiálně zaznamenáni jako Stoneman.

Den 1
 
Jako startovní místo jsme si zvolili hospodu Prijut 12 v Oberwiesenthalu, kam jsme z Prahy dorazili s klasickým zpožděním po 2,5 hodinové jízdě. Registraci jsme vyplnili online předem, takže byl celý proces rychlý a v 11 hodin jsme vyrazili prudkým stoupáním po asfaltu směrem k lesu. Po doplnění vody na cestu a krátkém testování upevnění našich brašen v opuštěném skateparku jsme byli konečně opravdu připraveni.
 
Prvních asi 10 km bylo většinou z kopce po dobře udržovaných štěrkových nebo asfaltových lesních cestách. Co jde dolů, musí jít zase nahoru, a tak jsme začali stoupat směrem k vrcholu Bärenstein (898 m). Závěrečná část je docela strmá, ale na asfaltu zvládnutelná. Na každém kontrolním místě najdete velkou mapu další sekce, včetně profilu, délky a výšky trasy, spolu s vyznačením zajímavých míst a možností stravování a ubytování. Celá trasa je perfektně značená a doplněná informačními sloupky.
 
Další úsek směrem k Pöhlbergu (832 m) byl docela snadný – 16 km a 330 m stoupání. Opět to začalo sjezdovou částí, po které následovalo strmé stoupání hlubokými lesy. Několik dní zpátky silně pršelo, takže některé úseky byly docela blátivé. Rozhodli jsme se zastavit na rychlý oběd v restauraci s terasou a nádherným panoramatickým výhledem, ale pozor na výběr jídla. Na „Stoneman speciální špagety“ jsme čekali strašně dlouho a těstoviny byly docela blízko nočním můrám ze školních jídelen.
 
Sestup z Pöhlbergu byl docela strmý, ale ne technický. Po několika stech metrech singletrailu, kde jsme si užili dlouhé sjezdy, jsme přistáli na pěkné asfaltové silnici, která chvíli pokračovala. Úsek z Pöhlbergu směrem na Scheibenberg (807 m) měl podobný profil jako ten předchozí, se stoupáním 17 km a 370 metrů. Konečnému stoupání však předcházelo technické bahno a četné kořeny. Na MTB by to bylo snazší, ale tyto úseky jsme si užili a vzájemně se hecovali. Jídlo si můžete dát opět na vrcholu, ale my jsme s malým zpožděním hned pokračovali.

Před námi byla nejdelší část dne se stoupáním 37 km a 920 výškových metrů, která začala strmým kamenitým singletrailem. Určitě by bylo super napálit to touhle cestou naplno, ale na gravelu to chce jistou opatrnost. Exploro se nicméně drželo slušně. Následovalo stoupání na přehradu Hundsmarter a po rychlém občerstvením další sjezd do vesnice Pöhla, z které vede brutálně strmá asfaltová cesta. Stoupání Pöhla jsem si pro sebe už v roce 2017 pojmenoval jako “heartbreaker”. Z počáteční “brutálně strmé” se trasa narovnává na “strmou” a pokračuje tak ještě pár kilometrů. Po cestě jsme potkali několik skupin jezdců na horských kolech, kteří svá kola tlačili do kopce. Stoupání nakonec pokračuje otevřenou pastvinou, kde jste vystaveni slunci nebo dešti, záleží na počasí. S 60 km v nohách se toto papírově průměrné stoupání může změnit v noční můru.
 
Následuje vesnice Rittersgrün s překvapivě skvělou zastávkou. Rodina místních vyhradila část své zahrady pro samoobslužný bufet pro jezdce Stonemana. Můžete se obsloužit čerstvou vodou, vzít si chlazenou limonádu nebo si vzít občerstvení z lednice za dobrovolný příspěvek. Dokonce tu byla pohodlná křesla a wifi zdarma. Před posledních stoupáním na Rabenberg Trailcenter se to v 18 hodin večer jevilo jako opravdový zázrak. Ve sportovním parku Rabenberg na vrcholu jsme se rozhodli držet původní trasy s tím, že si poradíme se všemi sjezdy, které nás čekají. Trasa Flowing Ten je hezká a plynulá. Ve spodní části jsou černé stezky pro enduro, kde je pár strmých a kamenitých úseků, které určitě nebyly zamýšlené pro sjezd na gravelu. Věřili jsme ale našim kolům i instinktu a vydali se na cestu. Exploro to zvládlo s veškerou ctí a nikdy jsme z nich nemuseli sesednout. Klobouček 3T!

Stezka končí v malém historickém městečku Erlabrunn. Okamžitě jsme směřovali do hotelu Alte Schleiferei na zaslouženou večeři. Restauraci jsme opustili v 21:20 a rozhodli se jet vstříc Sose, dalšímu checkpointu s tím, že půjdeme spát až najdeme vhodné místo na spaní nebo budeme už příliš vyčerpaní. Po asi 12 km lesem, kde se střídal asfalt se štěrkem, jsme dorazili na vrchol (891 m) a všechno zalila tma.

Zapli jsme svá světla a naplno si užili noční sjezd kolem přehrady Sosa. Jedná se o nádrž s pitnou vodou, a tak jsme přes noc chtěli zůstat v její blízkosti. Našli jsme skvělé místo nad obrovským parkovištěm, které mělo krásný výhled na vesnici Sosa. Rychle jsme rozbalili tábor, což byly ve skutečnosti pouze karimatky a spacáky. Dali jsme si jedno kolečko panáků rumu místo dezertu a šli jsme na kutě.

Den 2
 
Slunce vyšlo přesně naproti nám okolo 4:20. Z našich spacáků jsme se vysoukali chvíli po šesté hodině, dali si svačinku, líně jsme pobalili naše věci a ujistili se, že jsme po sobě v našem kempu nic nenechali. První úsek byl velice krátký, jen nějakých 9 km a 20 m stoupání. Když jsme dorazili do Eibenstocku, všimli jsme si hotelu, kde nabízejí bufetovou snídani i pro osoby, které nebyly hosty hotelu. Za 10 euro opravdu nebylo nad čím přemýšlet, a tak jsme si užili bohatou snídani. Po checkpointu (650 m) následoval krátký 10 km úsek s ostrým konečným stoupáním (444 m) na Auersberg, kde nás čekala krásná panoramata a vychlazená Coca-Cola.

Následující úsek zpět na Rittersgrün byl pro jezdce na gravelu ráj, 27 km a pouze 390 m stoupání. Sjezdy byly většinou po lesních cestách, stoupání a rovinky na skvělých štěrkových cestách. Věděli jsme, že si tento úsek musíme co nejvíce užít, protože poslední úsek už bylo jen stoupání. Dlouhé štěrkové rovinky, na kterých jsme spontánně napálili sprint a další energii vyčerpávající blbosti. Jezdit tady na našich Explorech byla čistá slast.

Poslední 15 km dlouhá část byla rozdělena do dvou kopců (780 m). První stoupání bylo sice dobrou štěrkovou cestou, ale 8 km a 400 m převýšení. Není to tak špatné, protože jste alespoň částečně skryti v lese, ale celou dobu víte, že ztratíte zhruba 150 metrů na kilometru během krátkého singletrailového sjezdu před posledním stoupáním. Poslední úsek je asi 5 km a 350 metrů. Začátek byl rozumný s hezkou lesní cestou. Před poslední částí na Fichtelberg (1213 m), která byla vystavena přímému slunci, jsme se rozdělili. Konec byl sice brutální i kvůli pražícímu slunci a turistům podél cesty, ale nádherný. Nakonec jsme se všichni na vrcholu sešli během dalších dvacet minut a oslavili to výborným pivem a zvláštní kombinací klobásy a bramborového salátu. Byli jsme totiž super šťastní z toho, že jsme zdolali Stonemana na gravelových kolech.
 
Ačkoli byl Stoneman navržen pro horská kola, nová cesta 2020 C se dá určitě doporučit i pro gravel kola. Popravdě si myslíme, že jde o čistě gravelovou jízdu. Připravte se na pár technických úseků, ale pokud jste zvyklí na trailové sjezdy, nebude to pro vás žádný problém. Při nejhorším můžete při sjezdech (nebo stoupáních) ve dvou nebo třech případech z kola slézt. Pokud jste někde poblíž, trasa určitě stojí za procestování a dobytí.

Praktické informace a vybavení
 
Naše kola: Martin jel na vlastním Exploro Team GRX s klikami Torno a koly Discus Plus i28 LTD 650B. Lukáš jel na zbrusu novém Exploro Pro GRX. Obě kola měla převodník 40T x 11-42. Ačkoli jsme se někdy modlili za lehčí převody v některých strmých úsecích nebo technických částech, tak i přesto GRX fungovalo skvěle a nezažili jsme s ním jediný problém.
Pneumatiky: Martin jel na bezdušových WTB Resolute 650 × 42. Lukáš jel na WTB Ridley 700 × 37.

Brašny: Martin s sebou bral Topeak loader bag na řidítka (8 l) a zadní brašnu back loader (6 l). Zadní brašna byla použita na spacák a vybavení do deště, zatímco přední brašna na nafukovací karimatku a ostatní oblečení a věci. Lukáš použil přední brašnu Vaude Trailfront (9 l) a zadní brašnu Vaude Trailsaddle (12 l).

Cesta a kdy nejlépe vyjet: Červen/červenec jsou nejlepší kvůli dlouhému dni. Stoneman jde zajet za jeden den, ale více zábavy si užijete, pokud přespíte jako my (nehledě na to, jestli v kempu nebo hotelu). Trasa je oficiálně otevřena od začátku května do konce října. Koukněte na stránky Stoneman pro přesnou mapu a další podrobnosti o cestě.
 
Ubytování/stravování: Podívejte se na stránky Stoneman, je tam seznam poskytovatelů ubytování, kteří jsou partnery Stoneman. Po cestě je spousta možností stravování a cyklisti jsou zde zajisté vítání. Určitě si s sebou vemte alespoň 1,5 litru vody, abyste se vyhnuli problémům, zejména v letním období.
 
Napsal: Martin Matula v anglickém znění pro blog 3T
 
Přeložil: Lukáš Zahradníček
 
Fotky: Tomáš Slavík